Den 1. - Jsem plný špenátu a pirátské historie

Probouzím se s pocitem vzrušení z nadcházejícího dobrodružství. Moje cesta začíná v Paradise Bay, kde se dívám na klidné vody Středozemního moře, které se třpytí jako diamanty ve slunečním světle. Cítím se jako objevitel, který stojí na prahu nového objevu. Skupinku turistů mířících s nafukovacími jednorožci na pláž nechávám jejich osudu a vyrážím opačným směrem. Jednak chci poznat kousek zdejšího ostrova a zjistit, co Maltézské rytíře tolik na tomto místě uchvátilo, no a navíc bych určitě lépe vypadal na nafukovacím plameňákovi než na jednorožci. 

Stoupám nad skalnaté útesy a kochám se výhledy na moře. Křik racků se mísí s údery vln na nehostinné pobřeží a už po prvních krocích cítím, že tento výlet bude opět stát za to. Kvetoucí bílé a růžové oleandry, muškáty vysoké téměř jako já, prastaré opuncie, kdy spodní listy už nejsou snad ani zdřevnatělé, ale spíše zkamenělé a všude v okolí kvetoucí tymián mne uchvátily natolik, že jsem se téměř zřítil do jeskyně Latnija. Jestli bych jako pirát někde ukryl poklad, tak nejspíš na tomto místě. Po důkladném průzkumu jeskyně, kde se alespoň na malou chvíli mohu ukrýt před ostrým sluncem, vylézám opět ven a pokračuji směrem na Steps Carved in the Rock, kamenné schody vytesané do skal. Každý krok je jako krok do historie, kde každá vytesaná stupeň vypráví příběh dávných dob. Představuji si, jak tudy možná procházeli piráti, či rytíři v naleštěné zbroji a snažím se neklopýtnout o jejich imaginární poklady. Schody jsou tak strmé, že mám pocit, jako bych zdolával cestu k základnímu táboru na Mount Everest – jen s tím rozdílem, že zde není sníh, ale slunce pálí na plné obrátky.

Po lehké dezorientaci v místní terénu a opět nalezení správného směru následuje návštěva malé pevnosti Torri Ta Saint Agata, známá také jako Červená věž. Spodní část je věnována historii místa, která sahá od první poloviny sedmnáctého století až do konce druhé světové války. Na vrcholu pak obdivuji výhled na velkou část zdejší krajiny. Už je mi jasné, proč bylo toto místo tak strategicky důležité. Samotná Agáta je vlastně jako časová kapsle, která mě přenáší zpět do doby rytířů a legend, ale i do relativně nedávné historie. A když se dívám dolů na malé lidičky, připadají mi jako figurky v šachové hře, kterou hraje nějaký obří stratég.

Potěšen výhledy sestupuji opět dolů k pobřeží a přes další útesy se vydávám do Popeye Village, barevné vesničky, která byla původně postavena jako filmová kulisa a nyní je oblíbeným turistickým místem. Procházím mezi roztomilými domky a představuji si, jak by to tu vypadalo během natáčení. A když vidím děti, jak se snaží chytit Olive Oyl pro selfie, musím se tomu smát. Když pak to samé dělám s kamarádem Zakym, tak se zase naopak smějí herci, kteří zde představují ikonické postavičky známých postav. Vesnička je v podstatě živý komiks, kde každý koutek skrývá nový příběh a každý obyvatel je komický hrdina. Jelikož mám hlad a před sebou nemám na cestě dlouhou dobu žádné restaurace, zkusím místní specialitu špenátový cheeseburger. Při jídle můj kulinářský zážitek obdivuje i místní ptačí posádka a tak se s ní rád o pochutinu podělím. 

Pak už nechám celou atrakci za sebou a chci navštívit přírodní rezervaci, kde se nachází hnízdiště volavek. Bohužel počasí zaprotestuje a v polovině cesty zvažuji, zda pokračovat a riskovat bouři v krajině, kde se není kam schovat, nebo se otočit a zamířit do města na další zastavení, kterým je kostel Knisja Arcipretalli Ta Marija Bambina. Nakonec volím návrat, a když mne ve městečku zastihne krátká, ale o to intenzivnější přeháňka, říkám si, že to bylo správné rozhodnutí. V jedné místní hospůdce přečkám bouřku a dál se pak věnuji pamětihodnostem. Kostel stojí kousek od centra a jeho nádhera i duchovní atmosféra mě naplňují pokojem a já si na chvíli odpočinu v jeho stínu.  Náhle se rozezní na jeho zvonici zvony a proberou mne z odpoledního rozjímání. Je čas pokračovat v cestě.

Vynechám zdejěší Tunnara Museum, kde jsem se mohl dozvědět o tradičním maltském rybolovu a jeho významu pro ostrov a pokračuji k poslednímu cíli, který je Tal-Nir Redoubt, pevnost, která stojí jako svědek bohaté vojenské historie ostrova. Zde se zastavuji a přemýšlím o všech těch, kteří zde stáli přede mnou a bránili tento krásný ostrov. A když se dívám na hradby, které odolaly času, přemýšlím, jestli bych mohl najít tajný průchod, který by mě zavedl k zapomenutému pokladu. Pevnost je jako strážce tajemství, který pečlivě střeží své příběhy. A když se slunce pomalu sklání k horizontu, připadá mi, že pevnost se mění v obrovskou siluetu, která bdí nad ostrovem.

Mám za sebou první den, celkem 22 km pěšky, plných objevů a nezapomenutelných zážitků, které mi Malta nabízí. Tato túra je dokladem toho, že i malý ostrov může skrývat velká dobrodružství. Příroda, historie a kultura se zde snoubí do jedinečného celku, který si zaslouží být prozkoumán. A když se na konci dne vracím zpět do Paradise Bay, cítím se plný energie a připravený na další dobrodružství, které mě zítra čeká. Je to jako bych se vrátil z cesty kolem světa, i když jsem prošel jen malý kousek země. A když se večer usadím na pláži a dívám se na hvězdy, přemýšlím, že možná právě teď někde na obloze pluje vesmírný pirát a hledá svůj vlastní poklad. Mne zítra čeká trek napříč druhým největším ostrovem Gozo. 

Mapa dnešní trasy je zde: https://mapy.cz/s/junomesuse